Hotel Seema ztracený v džungli aneb S dronem v Indii

17.07.2018

Když se touláte jednou malou rybářskou vesničkou ve státě Goa v jižní Indii, na samém konci pláže můžete přes vrcholky kokosových palem zahlédnout jakousi podivnou věžičku, která poněkud nepatřičně trčí nad zeleným porostem a dráždí tak vaši zvědavost.

Pokud jí podlehnete, zavede vás na úzkou pěšinku, která se klikatí džunglí a na několika místech se větví, takže je lepší se dobře vyptat na cestu. Pak minete první zeď, po níž se sápou popínavé rostliny a za chvíli, za rohem, se vám otevře výhled, před kterým se vám zatají dech.

Díváte se na ruiny velkolepého luxusního hotelu s centrální budovou, mnoha přilehlými apartmány, vlastním heliportem, golfovým hřištěm a luxusním bazénem. Vzhledem, k jeho poloze i velkorysému projektu by se jistě jednalo o jeden z nejúžasnějších hotelů světa. Jeho celková plocha (patrně včetně všech podlah) se uvádí na neskutečných 3.058.814 metrů čtverečních.

Pohnutá historie monumentální stavby se začíná na počátku osmdesátých let minulého století, kdy skupina investorů z Dillí vykoupila palmové háje a zahájila výstavbu velkolepého komplexu. Projekt měl podporu tehdejšího indického premiéra Rajiva Gandhiho, který byl zavražděn v roce 1991. Jen úvěr na stavbu činil 276.299.258,- INR, což je dnes zhruba 90 milionů korun. Když si uvědomíme, co šlo pořídit za rupii na počátku 80. let, jedná se o ohromnou sumu.

Z pohledu investorů tehdy všechno vypadalo báječně a stavební práce se rychle rozběhly. To, co investoři podcenili, byl postoj místních obyvatel. Výtěžek z kokosových palem činil podstatnou část příjmů a jejich obhospodařování patřilo k tradičním a rozšířeným povoláním. Lidé, kteří se o plamy starali (toddy tappers neboli toddy meni) se proti výstavbě vzbouřili a začali bojkovat stavební práce. Místní také nechtěli, aby příjmy putovaly do vzdáleného Dillí. Skály v zálivu popsali nápisy "Vaši turisté zde nikdy nebudou v bezpečí".

Když už byly koupelny osazeny dlaždičkami a práce se začínaly blížit ke konci, odhodlali se místní k ozbrojenému útoku a napadli stavbu mečatemi. Při boji tekla krev a podle vyprávění vesničanů to stálo i nějaký život.

Celý projekt se brzy poté zhroutil a stavba byla opuštěna. V apartmánech se začali zabydlovat švábi, brouci a rostliny. Sen o luxusním hotelu pomalu pohltila džungle. Zbyl z něj jen opuštěný betonový skelet, který trčí mezi stromy jako připomínka toho, jakou váhu může mít slovo místních lidí, i když jde "jen o pouhé pěstitele kokosů". Nakonec to byl právě jejich sen, který zvítězil nad záměrem bohatých developerů. Sen o poklidné vesnici, do jejíhož běhu si nenechají mluvit.